Byl pozdní večer-první máj,
večerní máj-byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný dech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol,
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Žádné komentáře:
Okomentovat